Inflace je především konflikt - třídní konflikt

Ekonom David Navrátil z České spořitelny stav kapitalistických věcí nezahaluje. V návaznosti na bývalého šéfekonoma Mezinárodního měnového fondu říká, že inflace je v podstatě rozvinutím konfliktu mezi zaměstnanci, kapitalisty a vládou. Záleží na relativní síle a ti větší a monopolní berou víc. Místo o mzdové spirále mluví o ziskové spirále. Centrální banka konflikt může moderovat. Navrátil si ovšem všímá, že v ČR konflikt neprobíhá, zaměstnanci čistě ztrácí.

I v Českých luzích a hájích centrální banka upozorňovala, že za inflací stojí také některé firmy, respektive odvětví, které jsou schopny si zvyšovat marži. Zajímavé ale na tom současném konfliktu je, že vlastně moc konfliktů nevidíme. Reálné mzdy klesají velmi rychle. V ČR nejrychleji ze všech zemí OECD.

Zdroj: https://www.kurzy.cz/zpravy/691515-inflace-je-boj-ktery-muze-porazit-predevsim-zamestnance/

Doplňujeme, že není divu, když předsedou největší odborové centrály v ČR v době tohoto konfliktu je Josef Středula.

Ten se víc než boji za zájmy a příjmy dělnické třídy věnoval kandidatuře na prezidenta, kterou mu financoval olomoucký podnikatel spojený s ODS Benýšek. Který se chlubí tím, že ve své firmě vyhazoval komunisty, Lidové milice, Socialistický svaz mládeže. Vyhlašuje, že ČR patří do agresivního a válečnického paktu NATO. Chtěl z Prahy udělat Davos a plnit podnikatelům jejich přání v zahraničí. A stará se o milost pro moloch Metrostav za obvinění z korupce. A po svém odstoupení podpořil liberální vládní kandidátku na prezidenta.

Naše dělnická třída si nevybrala příliš moudře předáka pro dobu pro tuto třídní válku. A ve válce - a tohle je jediná válka, kde jde o naše zájmy - se mluví o zrádcích.

A teze francouzského ekonoma Oliviera Blancharda, bývalého hlavního ekonoma Mezinárodního měnového fondu o fungování kapitalismu, které by si měli vzít odboráři k srdci:

1. „Aspekt, který se v diskusích o inflaci a politice centrálních bank často ztrácí. Inflace je v zásadě výsledkem distribučního konfliktu mezi firmami, zaměstnanci a daňovými poplatníky. Zastaví se teprve tehdy, když jsou jednotliví aktéři nuceni výsledek přijmout.“ Jinými slovy: Vyjednávací síla je klíčová pro finální výsledek, a proto o tuto moc jednotlivý aktéři bojují.

2. „Zdrojem konfliktu může být přehřívající se ekonomika: zaměstnanci mohou být v silnější pozici na trhu práce při vyjednávání o vyšších mzdách při daných cenách. Nebo firmy na trhu se zbožím a službami mohou být v silnější pozici a být tak schopny zvýšit ceny zboří a služeb při daných mzdách. A tak dále.“

3. „Zdrojem konfliktu mohou být příliš vysoké ceny surovin, například energií. Firmy chtějí zvýšit ceny vzhledem ke mzdám, aby zohlednily vyšší náklady na meziprodukty. Zaměstnanci se chtějí bránit poklesu reálné mzdy a požadují vyšší mzdy. A tak to jde dál.“ Prvotní šok vychýlí rovnováhu a pak jde už „jen“ o rozdělení toho, kdo ponese náklady. Což může být dlouhý proces nebo krátký. Roli v něm sehraje jak vláda, tak centrální banka, viz níže.

4. „Stát může hrát různé role. Fiskální politika může zpomalit ekonomiku a eliminovat přehřívání. Může dotovat náklady na energie, čímž omezí pokles reálných mezd a tlak na nominální mzdy.“ Jinými slovy, fiskální politika v dopadech na inflaci hraje důležitou roli.

5. „Stát může subvence financovat zvýšením daní pro některé současné daňové poplatníky, řekněme mimořádnou daní ze zisku, nebo prostřednictvím deficitů a případného zdanění budoucích daňových poplatníků (kteří do tohoto procesu nemohou moc mluvit).“

6. „Donutit aktéry, aby nakonec přijali výsledek, a tím došlo ke stabilizaci inflace, je na centrální bance. Zpomalením ekonomiky může donutit firmy, aby akceptovaly nižší ceny při daných mzdách, a zaměstnance, aby akceptovali nižší mzdy při daných cenách“. Centrální banka tedy rozhoduje, jak výsledná nová rovnováha, a tedy i nové přerozdělení ve společnosti bude vypadat = zda více „prohrají“ firmy nebo zaměstnanci.

7. „Je to velmi neefektivní způsob, jak dosáhnout výsledku v redistribučních konfliktech. Bylo by dobré takový způsob vyjednávaní mezi zaměstnanci, firmami a státem, v němž by bylo dosaženo cíle bez vyvolání inflace a bolestivého zpomalení ekonomiky“ Jinými slovy, Olivier říká, že řešení inflace prostřednictvím centrální banky není optimální.

8. „To však bohužel vyžaduje větší důvěru než v jakou lze doufat. Přesto tento způsob uvažování o inflaci ukazuje, v čem spočívá problém a jak přemýšlet o nejméně bolestivém řešení.“