Zahrnutí východní Evropy do NATO vyvolává vzpomínky na nacistické koloniální násilí

Historik Joseph Massad v této situaci, kdy se stal ozbrojený nacismus opět hráčem v plánech severoamerické a západoevropské elity, se dívá zpět do dějin. Německý fašismus - nacismus - je jen pokračováním logiky koloniálních říší, jako je Britské impérium, nebo americké dobývání, s tím rozdílem, že expanze, vraždění a podřízení je obráceno do Evropy samé. To je teze, kterou razí i Domenico Losurdo, například ve svém článku "Stalin a Hitler - dvojčata, nebo nepřátelé na smrt" - nacistická válka je gigantickou koloniální válkou a  Velká vlastenecká válka, porážka nacismu Rudou armádou, gigantická antikoloniální revoluce. Skutečně tato koloniální expanze se projevuje i rozšiřováním NATO a EU na východ Evropy a v této válce. (Šturm)

Taková politika je součástí dlouhodobé koloniální strategie územní expanze, která má své kořeny v ideologii nadřazenosti bílé rasy a nacismu 

Joseph Massad https://www.middleeasteye.net/opinion/german-settler-colonialism-eastern-europe

Od roku 1991 trvající snaha o začlenění východní Evropy do NATO a Evropské unie není prvním takovým integračním pokusem západní Evropy v nedávné historii.  

Nacisté se poučili z precedentů evropských koloniálních říší a vytvořili si vlastní plány pro Evropu. 

Význam východní Evropy pro světovou nadvládu si záhy uvědomil německý nacistický režim, který ji plánoval dobýt a přeměnit v německou osadnickou kolonii. 

Vzhledem k hrůznému rozsahu nacistické genocidy a válečných zločinů se pozornosti nacistickým plánům a akcím na osadnickou kolonizaci východní Evropy od druhé světové války pochopitelně dostalo méně pozornosti veřejnosti. 

Pro nacisty však bylo dobytí Východu naléhavým cílem již na počátku, neboť bylo považováno za součást obnovy teutonských dějin a první říše.

Heinrich Himmler, vůdce nacistických jednotek, se při dobývání východních zemí odvolával na teutonské rytíře ze 14. století a později používal pro dobytá území starobylá německá jména.  

Nacistický osadnický kolonialismus 

Německá invaze do Sovětského svazu v roce 1941 měla krycí název operace Barbarossa, což bylo jméno, pod kterým byl znám Fridrich I., německý císař Svaté říše římské (První říše) z 12. století. 

Samotnou příčinou druhé světové války, která si vyžádá až 50 milionů životů, byla ve skutečnosti realizace staro/nového grandiózního německého osadnicko-koloniálního projektu, k jehož uskutečnění byli nacisté odhodláni. 

Protože však osadnický kolonialismus byl stálou politikou Spojených států, Velké Británie, Francie, Itálie a dalších evropských koloniálních říší, němečtí nacisté by se z těchto precedentů poučili při vytváření svých vlastních plánů pro Evropu. 

Oblíbeným vzorem, z něhož si vypůjčovali, byly Spojené státy. Například ideologický pojem lebensraumu neboli "životního prostoru", který se stal ústředním bodem nacistického osadnického kolonialismu, poprvé formuloval německý geograf Friedrich Ratzel (1844-1904), který se inspiroval bělošským osadnicko-koloniálním expanzionismem USA v 19. století a jeho ideologickým konceptem "zjeveného předurčení" (manifest destiny), o němž v letech 1878-80 napsal svou první knihu, velebící bělošský americký osadnický kolonialismus na Západě.  

V roce 1901 Ratzel publikoval článek s názvem Lebensraum, v němž vyjádřil ústřední význam, který dával prostoru a půdě pro moderní stát a pro bílé vyspělé rasy to, co později označil jako "biogeografii".

Bílý nadřazený americký osadnicko-koloniální koncept "zjeveného předurčení", který poprvé použil v roce 1845 americký novinář vyzývající USA k anexi Texasu (a odsuzující britské a francouzské snahy o zastavení americké expanze na západ), byl totiž inspirací nejen pro Ratzelův neologismus "Lebensraum", ale také pro nacistickou ideologii, která tento termín později přijala.  

Inspirace z USA

Ratzelovým dílem byla zase ovlivněna "teorie hranice" amerického bělošského historika Fredericka Jacksona Turnera z roku 1893, která zdůvodňovala takovou územní expanzi jako nezbytnou pro americký (bělošský) charakter a podle níž západní hranice představovala "místo setkání mezi divokostí a civilizací".

Sám Ratzel přitom Turnerovo dílo považoval za inspiraci pro své pozdější pojetí lebensraumu. 

Ve stejném roce, kdy vyšlo Turnerovo dílo, tedy v roce 1893, napsal německý ekonom Max Sering knihu Vnitřní kolonizace německého východu s odkazem na Poznaňsko a další polské regiony v Prusku. Sering před napsáním své knihy navštívil také Spojené státy a chválil bílé americké osadníky jako vzor pro německé kolonisty Východu. 

Tato rasistická kolonialisticko-osadnická zdůvodnění měla na Adolfa Hitlera takový vliv, že "německý Východ" přirovnal k americkému Západu: "Naše Mississippi musí být Volha, ne Niger." 

Dodal, že genocidní američtí koloniální osadníci, kteří "postříleli miliony rudokožců na několik set tisíc a nyní drží skromný zbytek pod dohledem v kleci", vytvořili inspirativní precedens pro to, co čekalo slovanské národy východní Evropy, ale zejména Rusy, které Hitler nazýval "rudokožci". 

Hitler prohlásil, že němečtí osadníci-kolonisté a dobyvatelé musí "tuto zemi germanizovat přistěhovalectvím Němců a na domorodce pohlížet jako na rudokožce". Dodal, že na německém Východě se "podobný proces bude opakovat podruhé jako při dobývání Ameriky". 

Dokonce i německá eugenika byla převzata z USA natolik, že nacističtí a američtí eugenici až do konce 30. let 20. století trvale spolupracovali a američtí eugenici byli "nejsilnějšími zahraničními podporovateli nacistické rasové politiky". 

Americké zákony příliš rasistické

Nacisté se při přípravě vlastních norimberských zákonů nejvíce inspirovali americkými rasovými zákony, i když, jak vysvětluje americký právní historik James Whitman, "když nacisté odmítali americký příklad, bylo to někdy proto, že se jim americké postupy zdály příliš tvrdé: nacistům z počátku 30. let, dokonce i radikálním, se americké rasové zákony někdy zdály příliš rasistické".

Bylo tomu tak zejména v případě "pravidla jedné kapky" pro určení černošství, nad nímž se nacisté "otřásli" vzhledem k "lidské tvrdosti", kterou to způsobovalo, a tak přijali méně přísné kritérium pro rasovou klasifikaci německých árijců. 

Obecněji řečeno, německý historik Albrecht Wirth (1866-1936) ve své knize o světových dějinách z roku 1934, kterou napsal pro nacistické čtenáře, dobře pochopil, že "nejdůležitější událostí v dějinách států druhého tisíciletí - až do [první světové] války - bylo založení Spojených států amerických. Boj Árijců o světovládu tím získal svou nejsilnější oporu".

Další inspirací pro nacistické rasové zákony a zákony o občanství byla bělošská suprematistická britská osadnicko-koloniální panství Kanada, Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland, jejichž imigrační zákony stejně jako zákony USA vylučovaly osoby jiné než bílé pleti. 

Agrární expanze

Skutečnými ideology nacistického lebensraumu však byli Ratzelovi kolegové geografové, kteří na jeho práci navázali po jeho smrti. Švédský politik Rudolph Kjellen teoretizoval o významu získávání nových území jako přirozeném pro každý stát a britský geograf sir Halford Mackinder v roce 1919 psal o nadřazenosti kontinentálních států nad námořními.

Mackinder se na konci první světové války obával možného spojenectví mezi sovětským Ruskem a Německem, neboť varoval, že ten, kdo ovládne východní Evropu, bude moci ovládnout svět. 

Syntézu těchto prací provedl ve 20. letech 20. století německý geograf Karl Haushofer, profesor na Mnichovské polytechnice. Spojil myšlenky lebensraumu jako přirozeného a organického prvku státu a nutnosti ovládnout východní Evropu za účelem nastolení světové nadvlády. 

Haushofer zdůraznil Ratzelův názor na důležitost zakotvení národa v rodné půdě, ale zúžil tento koncept na zemědělské obdělávání půdy. 

Právě od Haushofera, kterého v roce 1924 Hitlerovi představil jeho oddaný student Rudolf Hess, převezmou Hitler a nacisté své pojetí Lebensraumu a budou trvat na tom, aby se celá východní Evropa stala zemědělskou půdou, která bude sloužit Třetí říši. 

Na tyto plány by navázala děsivá genocidní historie německého dobývání východní Evropy a Sovětského svazu za cenu desítek milionů životů. 

Nacisté vtrhli do Polska 1. září 1939. O pět týdnů později, 7. října, vydal Hitler výnos o vytvoření "Říšský komisariát pro upevnění německého národa" a do jejího čela jmenoval Himmlera. 

Mezi její úkoly patřil "návrat" Němců mimo Říši (z oblastí, které Německo neplánovalo dobýt, jako byla Itálie a pobaltské státy) do nacistického státu; zabránění škodlivému vlivu cizího obyvatelstva (Židů a Slovanů) a vytvoření nových oblastí osídlených německými kolonisty (nejlépe těmi etnickými Němci, kteří se "vrátili" z oblastí, které nebyly okupovány) na nově obsazených územích východní Evropy. 

Pokrytectví bílých suprematistů 

Dějiny německého osadnického kolonialismu na Východě nebyly v evropských koloniálních dějinách žádnou odchylkou, až na to, že jeho cílem byla Evropa, a nikoli Amerika, Asie, Afrika nebo Oceánie. 

Hrůza, kterou vyvolává válka na Ukrajině kvůli tomu, že se odehrává v evropské zemi, pokračuje ve stejné tradici pokrytectví 

Zděšení, které po válce vyjadřovali bílí evropští křesťané v Evropě nebo v jejích osadnických koloniích ohledně míry devastace a zabíjení v Evropě, nezapůsobilo na kolonizované obyvatele Asie, Afriky a Ameriky jinak než jako výraz bílého nadřazeného pokrytectví. Snad nejlépe to vyjádřil martinický básník a intelektuál Aime Cesaire.  

Pro Cesaira to nebyla jen kolosální genocidní politika nacistického Německa, která ho přiměla srovnávat nacistické akce s evropskou koloniální genocidou v mimoevropském světě, ale také nacistický osadnický kolonialismus uvnitř Evropy. Ve svém klasickém Pojednání o kolonialismu z roku 1950 prohlašuje, že zpětný pohled evropských křesťanů na nacismus je: 

"Je to barbarství, ale vrcholné barbarství, vrcholné barbarství, které shrnuje všechna každodenní barbarství; je to nacismus, ano, ale dříve než se [Evropané] stali jeho oběťmi, byli jeho spolupachateli; a tolerovali tento nacismus dříve, než byl na nich spáchán, omlouvali ho, zavírali před ním oči, legitimizovali ho, protože do té doby byl uplatňován pouze na neevropských národech; tento nacismus pěstovali, jsou za něj zodpovědní, a než pohltil celou západní, křesťanskou civilizaci svými zrudlými vodami, vytéká, prosakuje a prosakuje z každé skuliny [této civilizace]. "

Pro Cesaira byl nacismus evropským kolonialismem obráceným dovnitř. Tvrdil, že to, co evropští "humanističtí, velmi křesťanští buržoové 20. století nemohou Hitlerovi odpustit, není zločin sám o sobě, zločin proti člověku, není to ponížení člověka jako takového, je to zločin proti bílému člověku, ponížení bílého člověka, a to, že na Evropu aplikoval koloniální postupy, které byly do té doby vyhrazeny výhradně pro Araby v Alžírsku, kulije v Indii a pro černochy v Africe".

Současnější rasistické zpravodajství západního mainstreamu o válečných zvěrstvech na Ukrajině a o hrůze, kterou vyvolávají kvůli tomu, že jsou páchána v evropské zemi, ve srovnání se zpravodajstvím o západních válkách proti mimoevropským zemím, navazuje na tutéž tradici.

To, že je to důsledek toho, že západní Evropa a USA po pádu Sovětského svazu trvaly na nastolení hegemonie ve východní Evropě, je jen stěží polehčující okolnost.

Joseph Massad je profesorem moderní arabské politiky a intelektuálních dějin na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Je autorem mnoha knih a vědeckých a publicistických článků. Mezi jeho knihy patří například Colonial Effects: The Making of National Identity in Jordan; Desiring Arabs; The Persistence of Palestinian Question: Essays on Zionism and the Palestinians a nejnověji Islam in Liberalism. Jeho knihy a články byly přeloženy do desítky jazyků.