Václav Řezáč - československý le Carré

Vzal jsem vzal po víc než deseti letech do ruky knihu Afghánistán – peklo paradoxů. 

https://www.databazeknih.cz/knihy/afghanistan-peklo-paradoxu-113341

Kniha z roku 1993 přibližuje novější dějiny této země a je jedna z mála, která se zabývá podrobně otázkami předcházejícími a následujícími Saurskou revoluci, která v zemi zahájila revoluční proces pod vedením Lidově-demokratické strany Afghánistánu. Kniha je velice čtivá, cituje zprávy sovětské rozvědky, armády, zpovídá vojáky. Přitom nezjednodušuje rozpornost dějin a ukazuje v celé šířce problém rozhodování o pomoci v Afghánistánu i přesile reakce a imperialismu, které revoluce čelila. Problematika přivedení socialistické revoluce do země, kde se dosud míchala rodová struktura s rozsáhlou feudální základnou na venkově. A samozřejmě upozorňuje jak na slabost samotných sovětů včetně katastrofy, kterou bylo Gorbačovovo vedení. I když možná místy se kvůli dramatičnosti fabuluje, jsou hlavní myšlenky z velké části ve shodě s jinými zdroji, včetně těch zveřejněných v USA (Brzezinského úsilí nechat zde Sověty vykrvácet) a Rusku (složité rozhodování sovětského vedení o pomoci při zasáhnutí proti tehdejšímu vůdci Aminovi).

Na co bych ale chtěl upozornit, je autor knihy – Tomáš Řezáč (1935-1992), syn spisovatelů Václava a Emy Řezáčových.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_%C5%98ez%C3%A1%C4%8D

https://www.databazeknih.cz/autori/tomas-rezac-8091

Tomáš Řezáč také psal a měl zajímavý osud. Podle databáze knih vydal už v roce 1963 povídkou knihu z armádního prostředí „Cvičná jízda“. V roce 1967 se účastnil sjezdu Svazu spisovatelů. V září 1968 emigroval do Švýcarska a živil se, jak se dalo. Svému příteli do Československa napsal: „Z mé práce dál nesmyslně a intenzivněji bohatnou hořčicoví miliardáři Thomy a Frank, akcionáři Knutwilerovy minerálky a šéfové Coca-Coly…. Syn Emy a Václava Řezáčových, komunistický žurnalista Tomáš Řezáč, pečuje o vyšší zisky kapitalistů, přepíšeš-li si moji činnost takhle otevřeně a poněkud neohrabaně ideologicky, pak je to k blití.“

Stýkal se s emigrantským prostředím, s lidmi okolo Svobodné Evropy, Jiřího Pelikána, Alexandra Solženicyna. Pro něj měl překládat jeho poemu Pruské noci. Ovšem, znechucený z toho prostředí a snad ze sociální situace, někdy v roce 1972 kontaktuje československou rozvědku. V roce 1975 se vrací do ČSSR a v sérii rozhovorů a článků podává svědectví o této části svého života. Seznamuje se s našimi i sovětskými rozvědnými službami a píše zčásti literaturu faktu, zčásti detektivní knihy se špionážní tématikou. Z politických děl např. v roce 1988 napsal „Co říkali a co chtěli – svědectví nejen o roce 1968“. Na základě svých zkušeností i podkladů získaných v SSSR napsal knihu „Solženicynova spirála zrady“, která v češtině bohužel nevyšla. Z méně politických děl román „Sága o letu a ohni“ o životě kosmického konstruktéra Sergeje Koroljova, detektivky „Pacient dr. Paarelbacka“, „Smrt čeká nad Alpami“. Publikoval další literaturu faktu o špionáži a politických tématech, kam patřila i zmíněná posmrtně vydaná zmíněná kniha o Afghánistánu. Tomáš Řezáč se svým průnikem práce v rozvědce a literární činnosti řadí mezi takové spisovatele jako John le Carre, Graham Greene, Frederick Forsyth nebo Julian Semjonov.

Ve sborníku bezpečnostních služeb Securitas Imperii v roce 2001 byl publikován rozsáhlý článek vycházející z archivů bezpečnostních složek „Agent Repo – spisovatel ve službách komunistické propagandy“ včetně rozsáhlých citací z děl i emigrantské reakce na jeho návrat a publikace.

www.policie.cz/soubor/securitas-imperii-8-pdf

Z větší části na základě tohoto zdroje téměř hodinový portrét Českého rozhlasu „Tomáš Řezáč – agent a spisovatel“, působící dost pomlouvačně na účet Řezáče. Co je na ní pozitivní je znovupublikování záznamů rozhovorů s ním ze 60. a 70. let.