Elektra a její pravda (Szerelmem, Elektra; Electra, My Love) 1974

https://www.csfd.cz/film/29317-elektra-a-jeji-pravda

Maďarský film Elektra a její pravda z roku 1974 zpracovává příběh z řecké mytologie, výrazného a neortodoxního režiséra Miklóse Jancsóa.

Elektra touží pomstít vraždu svého otce krále Agamemnóna jeho bratrancem Aigisthem a manželkou Klytaiméstrou. Jednou ročně diktátor Agamemnon povoluje lidu i Elektře, aby si mohl říkat cokoliv. Elektra předstírá šílenství a vyhrožuje návratem svého bratra Orestea. Ten skutečně přijede a předstírá, že nese zprávu o své smrti. Pomstí se za smrt svého otce a vyvolá revoluci.

Jancsó je známý svými extrémně dlouhými záběry s výpravnou choreografií za pomoci množství herců (najdeme mezi nimi i některé slovenské) i neherců. Příběh zasazuje do krajiny maďarské puszty a odehrává se jako slavnost mezi rolníky na maďarském venkově. Film vyniká vizuální působivostí, ostrou barevností na pozadí jednotvárné krajiny i neurážlivým zapracováním nahých těl.

Film se na konci odpojuje od antické předlohy i původního zasazení. Pro diváka překvapivě se objevuje rudý vrtulník, symbol Fénixe, revoluce. Elektra a Orestes přelétají nad scénou a deklamují báseň, provázeni písní rolníků. Text jsem si neuměle z anglických titulků přeložil.

Závěrečná scéna

https://www.youtube.com/watch?v=iI5FAB9E-C4

Text

Stalo se to kdysi dávno, ale opravdu se to stalo…

Kdesi na východě žil krásný ohnivý pták. Byl jasnější než slunce, barevnější než duha, oslnivější než jakýkoli drahokam, protože se zrodil z věčných lidských tužeb: jeho otcem byla svoboda, jeho matkou štěstí. Kamkoli přilétl ohnivý pták, temné mraky se rozptýlily, slunce začalo zářit, na nebi se třpytila duha, bolest utrpení polevila, utlačovaní se napřímili, vyčerpaní ožili, ruce chudáků se sevřely v pěsti.

Pták letěl dál a dál, od východu na západ.

Přesvědčení lidu sílilo, jeho síla se násobila;

ale přišel večer a křídla ohnivého ptáka se unavila;

jeho hlava se sklonila k hrudi, duhové peří vybledlo.

Síla ho opustila, protože všechnu svou sílu věnoval člověku.

Než se na obloze objevily první hvězdy a vyšel měsíc, byl ten nádherný pták mrtvý.

Oheň, kterým živil člověka, ho pohltil.

Ale stejně jako první sluneční paprsky zahnaly temnotu, ohnivý pták byl vzkříšen a hle, byl ještě jasnější, ještě krásnější.

A nyní ho lidé netrpělivě očekávali.

Tak tomu bylo na počátku času, tak je tomu dnes a tak tomu bude až do konce světa.

Ohnivý pták musí být denně ničen, aby se každý další den mohl znovu zrodit.

A až už nebudou existovat statkáři a továrníci, buržoazie ani proletáři, bohatí ani chudí, utlačovatelé ani utlačovaní, a až se nikdo nebude cpát, zatímco jiný bude hladovět, až bude každému dovoleno brát si z koše hojnosti, až si budou všichni rovni u stolu zákona, až z každého okna zazáří světlo rozumu…

pak a jen pak bude na zemi život hodný jména "lidstvo".

Ale i pak bude ohnivý pták nad námi létat dál, a i pak bude každý den umírat,jen aby se příští den znovu zrodil v ještě krásnějších vtěleních.

Revoluce, nechť je tvé jméno požehnáno.

Ohnivý pták vystoupá do vládních síní.

Aby přinesl svobodu a volnost všem chudým.

Jasný a hrdý ohnivý pták, zazáří.

Zvěstuj jej! Zítřek bude jiný.

Zítra je nový den, konečně nový den.

Nové tváře, nové oči budou svědky nových bitev.

Možná jsme blázni a všichni zahyneme, nebo se tato naše nová velká naděje jednou stane skutečností.

Ohnivý pták vystoupá do vládních síní.

Aby přinesl svobodu a volnost všem chudým...

Anglicky

It happened once upon a time, but it truly happened...

Somewhere in the east, lived a beautiful firebird.

It was brighter than the sun, more colourful than the rainbow, more dazzling than any jewel, because it was born out of mankind's eternal desires: its father was freedom, its mother was happiness.

Wherever the firebird flew, the dark clouds scattered, the sun began to shine, a rainbow sparkled in the sky, the pain of suffering abated, the oppressed stood up straight, the exhausted were reinvigorated, the hands of paupers clenched into fists.

The bird flew on and on, from the east to the west.

The conviction of the people strengthened, their strength multiplied;

but evening came, and the firebird's wings grew weary;

its head slumped to its chest, its rainbow feathers faded.

Its strength left it because it had given all its strength to man.

By the time the first stars appeared in the sky and the moon rose, the wonderful bird was dead.

The fire that it used to nurture man had consumed it.

But just as the first rays of the sun chased away the darkness, the firebird was resurrected, and behold, it was even brighter, even more beautiful.

And now people were waiting for it impatiently.

Thus it was at the beginning of time, this is how it is today, and this is how it will be until the end of the world.

The firebird must be destroyed daily, so that it can be reborn anew each following day.

And when there are no more landowners and factory owners, no more bourgeoisie or proletarians, rich or poor, oppressor or oppressed, and when no man gorges himself while another starves, once everyone is allowed to take from the basket of abundance, once everyone is equal at the table of law, once the light of intelligence shines out of every window...

then and only then will there be life on earth worthy of the name 'humanity'.

But even then the firebird shall keep on flying above us, and even then it will still die each day, only to be reborn again the next in even more beautiful incarnations.

Revolution, may your name be blessed.

The firebird will ascend to government halls.

To bring freedom and liberty to all the poor.

Bright and proud firebird,shining out.

Proclaim it! Tomorrow will be different.

Tomorrow is a new day, finally a new day.

New faces, new eyes shall witness new battles.

Perhaps we are fools and all of us will perish,

Or this great new hope of ours will someday become reality.

The firebird will ascend to government halls.

To bring freedom and liberty

to all the poor...