Imperialismus dolaru: Odvádění bohatství ze zbytku světa, aby mu bylo možno i dále poroučet

Vyhlídka amerického dluhového bankrotu a měnového imperialismu

Domenico Moro, 22. 07.  2025

Nedávno na první straně Sole24ore byla zpochybněna udržitelnost veřejného dluhu USA, neboli schopnost vlády uhradit platby za dluhopisy emitované ministerstvem financí (1). Zpráva má základ v šetření, jehož se zúčastnilo 40 centrálních bank z celého světa, UBS Asset Management’s Reserve Manager Survey. Přesněji 47 % respondentů to považuje za možný budoucí scénář restrukturalizace amerického veřejného dluhu. Pod restrukturalizací se chápe více či méně široká platební neschopnost ve vztahu k veřejnému dluhu.

Nejedná se o nějakou nedůležitou informaci. Podle slov Sole24ore by se jednalo o „katastrofickou událost nemající obdoby, která by měla zničující dopady na celý svět“ (2). Proč by to bylo tolik vážné? Aby bylo možné odpovědět, je třeba připomenout, že dolar je měna pro obchodní výměnu a především je světovou rezervní měnou. Veřejný dluh Spojených států, denominovaný v dolarech, má ústřední roli ve světové ekonomice, a to od chvíle, kdy je používán jako rezerva oficiálními orgány, jako jsou centrální banky celého světa, ale též kvazi a neoficiální orgány. Pokud nebude dluh uhrazen, nebo jen z části, tak by se snížila důvěra v USA a tedy by byl pro ně podryt status rezervní měny. To by vytvořilo vážnou nestabilitu na úrovni světových financí a tudíž vážnou všeobecnou krizi.  

Americký dluh, to jsou státní dluhopisy, jsou dlouhou dobu považovány za bezpečnou investici, ba dokonce bezpečnou investici par exellence, zejména v obdobích krize. Na schopnosti USA uhradit jejich dluh se zakládá nejen světová finanční stabilita, ale také ekonomická a především měnová nadvláda USA. Díky skutečnosti, že dolar je světovou rezervní měnou, mohou USA až doposud financovat stále narůstající veřejný dluh.

Situace se ale stává stále méně udržitelnou. V první řadě proto, že veřejný dluh vyrostl až na stratosférickou částku 36,22 trilionů USD, což znamená, v porovnání HDP Spojených států, který dosahuje 29,18 trilionu USD, 124 % HDP. Ve druhé řadě kvůli rozhodnutím Trumpovy administrativy. Newyorský magnát slíbil daňové škrty, kdy výpadky z těchto daní by se kryly omezením veřejných výdajů, které byly svěřeny Elonu Muskovi, postaveného do čela DOGE. Federální rozpočet USA ale nebyl snížen tak, jak nastínil Musk, navíc magnát ho odvolal z DOGE. 

Škrty byly hozeny na krk několika tisícům státních zaměstnanců, kteří byli propuštěni, a na omezení zdravotnických programů a programů na pomoc těm nejchudším. Nedotkly se ale významnějších kapitol, jako je obrana, která podle počátečních prohlášení Trumpa se měla omezit o 30 % během několika let a která naopak vzroste v roce 2026 až na 1000 miliard USD. Daňové škrty, zejména ty z kapitálu by měli podle Trumpa dát impuls americké ekonomice. Ale není jasné, jak Trump hodlá financovat tyto škrty. 

V tomto bodě vstupuje na scénu další vážná překážka pro ekonomiku Spojených států, což je stále rostoucí deficit zahraničního obchodu. 

Podle Trumpa obchodní deficit opravdu byl vyvolán nadhodnocením dolaru vůči jiným měnám, což činí ekonomičtějším dovozy a zdražuje vývoz. I deindustrializace značné části USA závisí podle Trumpa na nadhodnocení dolaru. Nyní by se každá měna přizpůsobila obchodní bilanci, posilující, když je bilance plusová a í když je mínusová, jak by to mělo být v případě USA. Tedy proč je dolar nadhodnocen? Protože je to světová rezervní měna.

Pokud se tohoto týká, Stephen Miran, který je pro Trumpa referenční ekonom, definuje dva nástroje, s jejichž pomocí lze omezit obchodní schodek a reindustrializovat USA. 

První je zavedení cel (3). Ty by měly dvojí funkci. Na jedné straně odrazovat dovozy, a na druhé, vzhledem k tomu, že cla jsou daně, garantovat pro USA dostatečné vstupy pro financování jejich dluhu a uchovat slib omezení daní. 

Druhý nástroj představuje znehodnocování dolaru. To by umožnilo USA přenést na další vyspělé země a spojence, jak tomu ostatně je pokud se jedná o cla, náklady na posílení ekonomiky a výroby Spojených států. To je to, co se odehrávalo v roce 1985 prostřednictví tzv. dohod z Plaza, kdy některé hlavní země akceptovaly kontrolovanou devalvaci dolaru. Výsledkem této operace bylo zabrzdění japonské ekonomiky, která přešla od velmi silného růstu do dlouhé fáze stagnace.

Ale Trumpova politika cel přináší dva typy neznámých. Za prvé, není řečeno, že cla zajistí vysoké vstupy, které Trump očekává. Za druhé, brutální způsob, jakým byla cla zavedena, vyvolal negativní reakce ze strany jak finančního kapitálu USA, tak i ze zbytku světa, což se projevilo na propadu burz v USA a v Evropě, na zvýšení úrokové míry na státní cenné papíry USA (náklady na úroky překonaly 1000 miliard USD ročně (4)), a ve znehodnocení dolaru vůči ostatním měnám o 13 % od počátku roku (5). Trump byl tak nucen částečně udělat krok zpět, pokud se týká všeobecných cel zavedených v dubnu tohoto roku. 

Znehodnocení dolaru má dva aspekty. První je z pohledu Trumpa a Mirana pozitivní, spočívá ve skutečnosti v tom, že znehodnocení dolaru zdraží dovozy a vývozy se stanou ekonomičtější. Druhý, negativní, je, že oslabení dolaru by mohlo zpochybnit jeho postavení měny, ve které se provádí obchodování a také pozici mezinárodní rezervní měny a tím atraktivnosti veřejného dluhu USA v očích cizinců. 

To je ale kontroverzní otázka. Neboť v citovaném průzkumu UBS se totiž 79 % centrálních bank domnívá, že dolar v příštích letech neztratí status rezervní měny. Centrální banky, které jsou pomalé v modifikování skladby jejich portfolia, se domnívají, že nemají k dolaru plnohodnotnou alternativu, „i když i zde jsou jasné signály diverzifikace k jiným měnám, přičemž hlavním příjemcem je euro“ (6). Ostatně, rezervy v dolarech v držení centrálních bank klesly ze 72,7 % v roce 2008 jako maxima, na 57,7 % v roce 2025 jako minima (7).

Tedy, shrneme-li to, Trumpova sázka opakuje to, co učinily USA dohodami z newyorského hotelu Plaza v roce 1985, tedy odvést bohatství zbytku světa a zejména jejich spojenců, prostřednictvím cel a znehodnocení dolaru, přitom nezapomínejme na nastolené zvýšení zbrojních výdajů států NATO, které se převedou do financování vojenského průmyslu USA. To vše – a to je zásadní otázka – bez zpochybnění statusu dolaru jako rezervní měny a přitažlivosti amerických státních cenných papírů. Případná částečná restrukturalizace veřejného dluhu USA je součástí této strategie. Ostatně, znehodnocení dolaru a zvýšení inflace představují způsoby, jak kradmo restrukturovat snížením reálné hodnoty veřejný dluh USA. Tímto způsobem bude možné restrukturalizovat dluh a vyhnout se potenciálně katastrofickému scénáři evokovanému v deníku Sole24ore. Prakticky se nejedná o nic jiného, než o další manifestaci moci měnového imperialismu USA, založeném na moci dolaru a na odčerpání bohatství zbytku světa.

Zdroj: https://www.marx21.it/internazionale/la-prospettiva-di-default-del-debito-usa-e-limperialismo-valutario/

https://comedonchisciotte.org/imperialismo-del-dollaro-drenare-ricchezza-dal-resto-del-mondo-per-continuare-a-comandare/

Překlad kolektiv Šturm

Poznámky:

1 Isabella Bufacchi, Sostenibilità del debito Usa: allarme delle banche centrali, Il Sole24ore, 16 luglio 2025.

2 Ibidem.

3 Stephen Miran, A User’s Guide to Restructuring the Global Trading System, Hudson Bay Capital, November 2024.

4 Morya Longo, Così l’attacco di Trump a Powell diventa un boomerang sui tassi, Il Sole24ore, 18 luglio 2025

5 Giuliano Noci, Trump ci sveglia, l’Europa è in pigiama, Il Sole24ore, 15 luglio 2025.

6 Isabella Bufacchi, op. cit.

7 Fondo Monetario Internazionale, Cofer, Q1 2025.